Marbles je firmou, která se vzhledem svých nožů ustrnula a na rozdíl od jiných firem nechrlí každoročně nové kreace svých modelů. Navíc ustrnula i materiálově, ručky dělá ve dřevě a v kůži s mosaznou záštitou a hliníkovou hlavicí jak ze 70. let a na čepele používá stále HC uhlíkovou ocel, která jí v dnešní uspěchané době kosmických materiálů reklamu rozhodně nedělá. Přesto, a nebo právě proto, se její klasické modely vyrábějí již téměř celé století. Kdyby neměly odbyt, firma by už dávno zkrachovala nebo byla pohlcena, jako se to stalo jiným velkým hráčům. Můj osobní názor je ten, že firma nepřistoupila na strategii růstu, ale zachovala si tradiční výrobu a dobré jméno.
Od klukovských let označovaných v aukcích jako „boy and scout“ jsem obdivoval takové ty pravé skautské nože našich otců a dědů – široká čepel se žlábkem či bez něj, příčná záštita, festovní kožená, dřevěná či parohová ručka, kovová hlavice. Vyráběly se jednak v Solingenu, jednak k nám přicházely ze zámoří. Proto když se mi naskytla možnost přechodně vlastnit jeden nový model tradičního vzhledu firmy u Michiganského jezera, zajásal jsem, i když právě model Marbles Ideal s mosazí a hliníkem na ručce na mne zapůsobil na první pohled trochu pouťovým dojmem. Na co jsem však byl zvědav zejména, byla funkce širokého žlábku, jehož účel je často diskutován, od praktického odlehčení čepele až po různé hororové funkce. Tento tvar čepele mám již na jednom ca 50 let starém kousku Iisakki Jarvenpää (Kauhava, Finland) – vi fotografie. Půvabné je, že obchodní síla „boy and scout“ nože uspěla s tímto doslova kosmopolitním tvarem i v oblasti s tak rigidním pojetím nože, jako je Finsko. Když jsem měl „boy and scout“ finku poprvé v ruce, překvapilo mne, že jakkoliv to na obrázku nevypadá, měla čepel u záštity na hřbetu plných 5 mm (což mají třeba i 15 cm dlouhé čepele armádních verzí „horse head puukko“, ale u kudly pro kluky a děvčata jsem to opravdu nečekal).
Tajemství širokého žlábku
Tradovaná funkce odlehčení téměř 5mm čepele a vyvážení nože na záštitu je nepochybně důležité, nicméně v okamžiku, kdy jsem s nožem začal řezat, jsem pochopil mnohem důležitější funkci širokého žlábku. Výbrus na čepeli je mírně konvexní, takže když jsem zakrojil do kedluben, čekal jsem že se začnou rozlamovat, jako při krájení Fällknivenem, ale nestalo se tak. Teprve šupléra mi poodhalila skryté tajemství – tím že široký žlábek zasahuje do výbrusu až ca 0,5 cm ke břitu, dosahuje čepel v šířce ca 1,5 cm jen síly 2 mm! Jinými slovy – řežete čepelí 2 mm silnou s konvexem, ale pokud s nožem páčíte a sekáte, či tlučete, máte k dispozici poctivé 4,8 mm na hřbetu, což při délce čepele 11 cm a celkové délce nože 21,5 cm poskytuje plný komfort bush-/woodcraft (nebo chcete-li outdoor) nože. Toto na první pohled anachronické řešení je tady nejenom esteticky zajímavé, ale je především praktické a dává noži mnohem lepší řezné vlastnosti, než by člověk čekal a odhadoval.
Nůž má se svými 172 g potřebnou pádnost, takže ani sekání s ním není problém. U špičky má konvex plnou šířku (1 cm od špice má 3 mm), takže s nožem lze bez problému bodat, páčit, jediné, co bych vzhledem ke konstrukci ručky na trnu nedoporučoval, je stupačka. Celkově na mně udělala čepel nože Marbles Ideal velký dojem, a v pěti- nebo šestipalcové verzi zcela vážně přemýšlím o jeho vlastnictví.
Rukojeť se stoletou tradicí
Podíváme-li se na starší kousky (datované bývají od roku +- 1910), tak vlastně jedinou změnou, ke které došlo, je, že oboustranná záštita byla nahrazena jednostrannou (i to je změna poměrně nedáváná). Použití různých materiálů na hlavici a záštitě k těmto nožům prostě patří, mně osobně se to sice nelíbí, ale téměř stoletá tradice tomuto noži prostě sluší. Už vůbec se mi nelíbí hranatá a mohutná hlavice, kulaté na starších modelech byly hezčí, parohová je sice trochu kýčovitá, ale zase stylem k tomuto noži nepochybně patří. Rukojeť je poměrně krátká, a řekl bych určená tak teenagerovi nebo Laponcům. Alternativní nůž od Ontaria se mi drží mnohem lépe.
Alternativy
Pro dospělýho chlapa je alternativa „boy and scout“ 4palcového nože jeho 5tipalcová či ještě lépe starší 6tipalcová alternativa (wow, ale ta cena…). Jenže jejich dostupnost není zrovna příznivá a o ceně je lépe nepřemýšlet. Proto se naskýtá otázka, má-li tento nůž vůbec nějakou cenově dostupnější alternativu – odpověď zní „ano“, má alternativu, kterou byste na první pohled vůbec neodhadli. Musím zde připomenout jeden sice armádní, ale neméně zajímavý model pilotního nože. Osobně mu říkám ošklivák pro jeho vskutnu osobitý design. Ano, mám na mysli pilotní Camillus, resp. Ontario, model se čtyřicetiletou tradicí (mimochodem na vyzbrojování armády tímto nožem se mimo jiných podílela i firma Marbles), na kterém se také nezměnilo zhola nic, ani ta záštita. Ošklivák, nebo chlupatec, chcete-li, je nožem nadmíru výjimečným, na první dojem působí vojensky agresivně, ale protože není příliš dlouhý, čepel má praktickou délku ca 13 cm, je vhodný nejenom k rozřezávání kokpitu vrtulníku (to jsem tedy opravdu nezkoušel), ale zejména ke spoustě dřeva na otop, a třísky se s ním štípají přímo excelentně metodou zabodnout na plocho a otočit. Právě zúžená špice má u tohoto nože vynikající penetrační vlastnosti.
Výhodná koupě?
Obecně u produkčních nožů platí, že starší a použité modely jsou v aukcích levnější, než jejich mladší vrstevníci. Výjimkou jsou snad jen vzácné modely a číslované série továrních nožů. Jenže ouha – když jsem si řekl, že ušetřím, a začal jsem sledovat Marbles Ideal na aukcích, k mému velkému překvapení se staré kousky, kterých rozhodně není málo, dražily výš, než nové série (nejdráže vycházely 7mi a 8mi palcové čepele s parohem, až kolem 400 usd). O něco větší 5ti palcový brácha s hlavicí ze sobího parohu, ale i běžný 4palcový model neseženete pod 100 usd. Proto jsem nakonec dospěl k závěru, že (1) na současném trhu nových nožů jsou retro-modely spíš výjimečné a cenově jsou nepříliš výhodné, (2) uhlíkové čepele jsou u retromodelů spíš výjimkou (to mně hodně mrzí u lovecké řady 6tipalcových kabarů), (3) Marbles má výrazně vyšší užitnou hodnotu, než estetickou, a cena tomu odpovídá. Za cenu, která je nižší, než u použitých nožů, tak lze koupit velmi slušný a rozumný chlapecký (i dívčí :) ) nůž na řezání, sekání, štípání, zkrátka na všechny tábornické aktivity, co si lze představit. Škoda jen, že můžeme plnit svoje klukovské sny našim dětem, které to často ani nedocení, až když na to máme…
Poznámka na závěr
Hnedle třetí nožomil, kterému jsem Ideal ukázal, si jej zamluvil. Všichni, kteří jej měli v ruce, mi potvrdili můj prvotní dojem – nůž je naživo mnohem hezčí a atraktivnější, než na obrázcích, kde působí poněkud pouťovým dojmem. Spíš než „boy and scout“ bych tenhle nůž dal do kategorie „pionýr“ (v původním významu, ovšem), když už ne „explorer“.