Nože Ontario RAT jsou výsledkem spojení Ontario Knife Company a Randalls Adventure and Training, společnosti Jeffa Randalla a Mika Perrina. V roce 2002 tak začala výroba nožů charakteristických tvarů, které širokými čepelemi, prostými liniemi a výběrem materiálů dávají tušit potenciál vynikajících pracovních nožů.
Podle výrobce jde o nože určené hlavně ozbrojeným složkám, policii, speciálním vojenským jednotkám apod. Přenesme se přes podobné a možná pro komerční úspěch nezbytné popisy a konstatujme, že jde prostě o pracovní nože určené pro nejširší škálu uživatelů, ať civilních či vojenských. Označení RAT je zajímavá a celkem trefná slovní hříčka, RAT je v tomto případě zkratka pro Randalls Adventure and Training, ale také anglicky „krysa“. To je příměr, který na nože RAT padne jak ulitý. Svým vzhledem jsou nenápadné a rozhodně se nedá říct, že by měly agresivní nebo extravagantní tvar. Prostě takové „nenápadné krysy“. Krysa má mimo jiné schopnost přizpůsobit se téměř jakýmkoliv podmínkám, přežít tam, kde jiní tvorové hynou. I to je nožům RAT vlastní a následující testy to vesměs potvrdí. A RATky, stejně jako krysy, jsou velmi efektivní a pilní pracanti.
Rodinka pěkně pohromadě
Konstrukce nožů RAT-3, RAT-5, RAT-7 a obří RTAK II je prakticky stejná a recenze se týká právě těchto modelů. Vnímavý čtenář ve výčtu určitě postrádá nůž TAK-1. Je to záměr, protože TAK-1 je tvarově a vývojově trochu jiný a Gero právě pracuje na jeho recenzi zvlášť. Naproti tomu obrovitý RTAK II se také trochu řadě RAT vymyká, ale je podle mne logickým pokračováním řady RAT.
Konstrukce nožů je velmi prostá, čepele s full tang stopkou jsou opatřeny střenkami z micarty, upevněné třemi šrouby. Patku rukojeti tvoří část stopky nekrytá micartou, takže máme k dispozici jakousi úderovou plošku nebo spíš hrot.. Plný plochý výbrus poměrně širokých čepelí zajišťuje výborné řezání a krájení. Všechny modely mají za rukojetí rozměrný choil pro úchop při jemném řezání.
Výrobce sáhl po dvou osvědčených ocelích, máme na výběr buď starou dobrou uhlíkovku 1095 nebo nástrojovku D2. Velký RTAK II se vyrábí jen z uhlíkovky 1095.
Všechny testované modely jsou z prvně jmenované uhlíkovky 1095, D2 je jistě vynikající ocel, ale moje osobní sympatie k jednoduchým uhlíkovkám prostě nedovolily jiný výběr.
Původně měly modely z D2 ochrannou vrstvu epoxidu a nože z 1095 byly fosfátované, ale poslední rok volí výrobce u všech modelů výrazně odolnější epoxidovou vrstvu.
Pojďme si jednotlivé modely nožů představit.
RAT-3, nejmenší z krys, má čepel dlouhou 8.4 cm, celková délka nože je 19.5 cm, na rukojeť tedy zbývá zhruba 11 cm. Tloušťka čepele je 3 mm. Testovaný model má ochrannou epoxidovou vrstvu a rukojeť, stejně jako všechny ostatní nože, z olivově zelené micarty. Pouzdro je kydexové s klipem a teklokem, takže způsobů, jak krysičku připevnit je víc než dost.
RAT-3 můžeme nosit každý den místo zavíráku, o tom, že ho máte za pasem ani nevíte.
RAT-5 má čepel dlouhou 13.5 cm o tloušťce 5mm. Celý nůž je dlouhý 26.5 cm, rukojeť měří 13 cm. Rukojeť je, jak jinak, ze zelené micarty. Můj model, starý zhruba dva roky, má čepel chráněnou (tedy spíše měl, velmi rychle byla pryč) fosfátováním. Pouzdro z kordury je opatřeno kapsičkou, do které můžeme uložit třeba multitool, brusný kámen, železnou zásobu cigaret, prostě podle gusta.
RAT-7 je v podstatě totožný model s předchozím, jen čepel je o palec a půl delší, takže měří 16.5 cm. Žádný jiný rozdíl není. Můj nůž je nový a na čepeli najdeme epoxidovou ochrannou vrstvu. Pouzdro je stejné, jako u RAT-5.
RTAK II , asi největší nůž, který znám a můžu ho ještě nazývat nožem, má čepel o délce 26 cm, rukojeť měří 16 cm a celé monstrum vykazuje úctyhodných 42 cm. Přes tyto rozměry je tloušťka rukojeti pouhých 5 mm a jak se ukáže, naprosto to stačí. U RTAK II výrobce zachoval původní ochranu čepele, tedy fosfátování. Ochranná vrstva je ale silnější, než byla u původního RTAKu a přesto že se odírá, zatím se holá ocel neukázala.
Král Krysa, který vlastně ani krysou podle názvu není, má oproti původnímu modelu RTAK modifikovaný jak tvar čepele, tak rukojeť a budeme-li věřit těm, co mají zkušenosti s oběma modely, změny noži prospěly. U u RTAKu najdeme stejně stavěné pouzdro jako u předchozích dvou nožů.
Co mají všechny modely společného? Po nudném, suchém popisu faktů dáme nožům trochu zabrat. Všechny krysy jsou od pohledu pracanti, na tvrdou rachotu dostaly genetickou výbavu, tak je opravdu nebudeme šetřit.
Abychom mohli s nožem udělat nějakou práci, je důležité, aby se nám dobře držely. RATky mají ergonomii úchopu řešenou výborně, jen hrany rukojeti působí trochu nepohodlně a časem nepříjemně tlačí. A tady začíná prostor pro domácí úpravy, kterých bude víc. Teď jsme u rukojetí, pojďme řešit hrany. Kromě naprosté netečnosti na jakékoliv chemické a povětrnostní vlivy, příjemného držení a dalších výhod má micarta tu přednost, že se velmi dobře obrábí. Takže stačí vzít šmirglpapír, raději hrubší, tak stovku, a za půl hodinky práce máme ručku uzpůsobenou na míru naší ruce. Já jsem jen zaoblil hrany a to u všech nožů kromě RAT-3, tam není třeba zásahů.
Ocel čepelí je, jak už jsme si řekli, stejná u všech modelů. Uhlíkovku 1095 není třeba představovat, je to vývojově zhruba sto let stará ocel, kterou osobně považuju za výborný materiál pro čepele nožů. Snadné broušení, dobré držení ostří, houževnatost, skvělá řezivost, to jsou vlastnosti uhlíkovek notoricky známé každému, kdo se kolem nožů pohybuje. Ikdyž jsou uhlíkovky poměrně tolerantní k tepelnému zpracování, občas se setkáváme s markantními rozdíly vlastností stejných ocelí u různých výrobců. Pokud jde o RATky, tam mezeru nenajdeme. Modely RAT-3, RAT-7 a RTAK IIjsem dostal nové, perfektně nabroušené z výroby a po dokončení testů jsem ani na jedné čepeli nezaznamenal jediný zoubek, vyhnutí ostří nebo jiné deformace. Moje starší RAT-5, koupená před dvěma lety měla mnohem hrubší fasetu než současné nože a neřezala díky tomu tak ochotně. Fasetu jsem srazil a vytvořil na ostří jemný konvex. Nůž úplně změnil vlastnosti, začal řezat přímo excelentně, ale při větší zátěži mělo ostří tendenci se trochu vydrolovat. Trochu jsem zvětšil úhel ostří a podařilo se najít kompromis mezi ochotou jít do řezu a odolností. Nové nože mají fasetu s mnohem ostřejším úhlem, než měla z výroby RAT-5 a do řezu jdou všechny přímo přeochotně.
Občas bylo slyšet názory, že RATky jsou nože hezké, přitažlivé, ale kvalita zpracování není úplně nejlepší a liší se celkem výrazně kus od kusu. Pár starých RATek jsem viděl a musím potvrdit, že jisté nesouměrnosti a proměnlivá kvalita byly poměrně zřetelné. U Ontaria si to zřejmě uvědomili a vzali si z toho určité ponaučení. Nové nože jsou všechny perfektně zpracované, výbrusy naprosto souměrné a jednotlivé části precizně slícované.
Pouzdra z cordury s plastovou vložkou se také celkem osvědčila, určitě jsou praktická, jen čepele v kydexových vložkách mají nepatrnou vůli a trošičku se v nich melou, ale nic hrozného to není. Navíc vložku můžeme vytáhnout a trochu po zahřátí dotvářet. Já jsem to nedělal, vůle čepelí je u všech nožů minimální a nijak neobtěžuje.
Posuňme se kousek dál a rozeberme nože každý zvlášť.
RAT-3 je nožík pro každodenní použití. Díky svým rozměrům a variabilitě upínání pouzdra ho můžeme nosit místo zavíráku a používat na všechny obvyklé činnosti. Velká ruka bude mít pocit, že je rukojeť trochu kratší, než by se hodilo, ale brzo zjistíme, že úchop s využitím poměrně velkého choilu je velmi přirozený a pohodlný prakticky při jakékoliv práci. Zaslechl jsem názory, že na takový nůž jsou tři milimetry tloušťky málo, ale myslím, že tomu tak není. Celkem široká čepel snese i velkou zátěž a díky plochému výbrusu a malé tloušťce jsou jeho vlastnosti při řezání a krájení excelentní. V kuchyni, při práci se zvěří i při tábornickém využití je nůž hodně obratný, výborně se ovládá. Zrzavý Orm by malou krysičku určitě ocenil při jeho oblíbeném „paštikovém testu“. Na sekání zapomeňme, na to je krátká a lehká, ale při štípání, pokud stačí délka čepele, si snadno pomůžeme třeba polínkem dřeva coby tloukem. Takhle jsem to dělal já a čepel to snesla bez problémů. Stejně jako páčení, bodání a jiné hrubější činnosti.
Úchop malé RATky za choil je naprosto přirozený.
Zkusíme malou RATku srovnat jiným nožem stejné velikosti a určení. Fallkniven F1 je určitě extratřída a je považován za jakýsi etalon ve své kategorii. Držení je možná o chlup pohodlnější a jistější, než u RAT-3, ale je to spíš věc osobních preferencí. Přesto jsem měl při silovém řezu např. tvrdého suchého dřeva přece jen jistější pocit z F1. VG 10 na Fallknivenu drží o něco lépe ostří, ale není to nějak dramatický rozdíl. Zato broušení u RATky je mnohem jednodušší a snažší, nakonec uhlíkovky se obecně brousí daleko lépe, než nerezovky. U Fallknivenu navíc najdeme konvexní výbrus a nejsme-li příliš zkušení, při broušení se trochu potrápíme. Největší rozdíl při práci se projeví díky tloušťce čepele. Půl centimetru F jedničky je opravdu hodně na tak malý nožík a ikdyž mu tak robustní stavba dává bezesporu velkou odolnost, při řezání tvrdých křehkých materiálů je se třemi milimetry tloušťky a větší šířkou čepele malá krysa od Ontaria jasně ve výhodě.
Oba nože jsou v každém případě vynikající pracovní nástroje se srovnatelnými vlastnostmi a pořizovací cenou a rozhodně se nedá říct, že by jeden byl jednoznačně lepší než druhý.
Jemné přesné práce malá RATka miluje, potřebujete trochu kůry na zátop? Žádný problém.
RAT-5 je poměrně robustní nůž a ve srovnání s některými jinými noži stejné délky čepele patří mezi nejmohutnější. Jak uvádím výše, můj nůž je asi dva roky starý a upravil jsem na něm jak rukojeť (zaoblení hran), tak čepel (sražení fasety s příliš tupým úhlem). Řezání s ním je jedna radost, široká čepel proniká všemi možnými materiály velice ochotně a robustní stavba nože dovolí drsné zacházení bez následků.
Štípání polínek pomocí tlouku není problémem, můžeme do nože tlouct jak hluší do vrat a noži neublížíme.
Sekání není disciplína, kde by pětipalcová krysa excelovala. Čepel je na to dost krátká a těžiště také není úplně ideální. Ikdyž držíme nůž za rukojeť a nevyužíváme choil, stejně nůž „padá na zadek“, takže seky postrádají pádnost. Při držení za choil je to ještě výraznější pocit a někdy to dost vadí. Možná by stálo za úvahu odšroubovat střenky a odlehčit stopku vyvrtáním nebo vyfrézováním otvorů. Rukojeť je dobře anatomicky tvarovaná a po sražení hran je jedna z nejpohodlnějších, jaké znám, ale poněkud sražená zadní hřbetní část rukojeti, která je skvělá při řezání, krájení apod., způsobuje při sekání snahu rukojeti vyklouznout z dlaně. Takže když už sekáme, určitě s jistícím paracordem.
Choil, který je součástí všech nožů, je u RAT-5 podle mého naprosto zbytečný. U malé RATky je fajn, prodlužuje jinak kratší rukojeť, u RAT-7 je zase délka čepele natolik dostatečná, že její zkrácení choilem je nevýznamné, ale RAT-5 škodí. Už tak dost krátká čepel je připravena o dost velký kus ostří a kdyby ostří začínalo hned za rukojetí, při jemné práci by se nůž ovládal stejně dobře, jako za použití choilu.
Fallkniven S1 je nůž podobné velikosti a určení. Proti RATce je poněkud subtilněji stavěný, ale čepel má stejnou tloušťku, 5 mm. Při vzájemném srovnání se dá říct to samé co bylo řečeno při porovnání F1 a RAT-3, RATka lépe krájí a snáz se brousí, Fallkniven je úžasně řezavý a o něco obratnější například při práci se zvěří. Naopak, RAT-5 lépe a jistěji sedí v ruce, komfort úchopu je tentokrát na straně Ontaria
Někde na půl cesty mezi RAT-5 a RAT-7 stojí Sissipuukko M 95. Svérázná konstrukce, tvar vycházející ze starých severských tradic a kovaná parciálně kalená čepel z dobré uhlíkovky s odolnou teflonovou ochranou dělají ze Sissiny vynikající pracovní nůž.. Proti RATkám působí subtilněji a možná trochu kultivovaněji, asi jako když vedle sebe postavíte gazelu a krávu. Nenechme se však mýlit, Sissina je stavěná festovně a nechá si líbit hodně tvrdé zacházení. Ne každému ale sedne poměrně štíhlá čepel, RATky jsou nám v tomhle směru se širokými čepelemi možná o trochu bližší. Pokud jde o řezání, Sissinka je na tom o fousek lépe, ale je to opravdu jen o chlup a Peltonenova finka je v téhle disciplíně světová extratřída. Krájení je o něco pohodlnější RATkou, širší čepel je v tomhle směru výhodou. Držení ostří a jeho údržba vyjdou prakticky nastejno, materiály čepelí jsou si svými vlastnostmi velice podobné. Sekání jde nejlépe RAT-7, menší, pětipalcová krysa je handicapována polohou těžiště a délkou čepele, Sissinka je zase lehká a čepel s 15 cm délky nemůže konkurovat větší RATce. Sissipuukko je samozřejmě díky štíhlé čepeli a jedovaté špičce „bodavější“.
Grohmann No4, nůž zvláštních tvarů a subtilnější konstrukce patří také mezi špičkové nástroje se skvělými vlastnostmi. Proti RAT-5 působí jako baletka vedle medvěda. Uhlíkové i nerezové verze Grohmanna řežou fantasticky a lépe, než původní, neupravená RAT-5, po úpravách jsou vlastnosti srovnatelné. Grohmann je velice obratný nůž, zvláštní tvar, na který je třeba si zvyknout, mu dává velkou univerzálnost. RAT-5 je za ním v tomto ohledu v sice těsném, ale přece jen závěsu. Ale když je třeba zabrat a udělat hodně hrubou, špinavou práci, má střední krysa díky robustnosti a pevnému, jistému úchopu navrch.
RAT-7 vzbuzuje na svou robustní stavbu pocit lehkého nože, práce s ním neunaví ani po dlouhé době. Hrany na rukojeti bylo také třeba srazit, mnohem pohodlněji se pak drží. Vyvážení je lepší než u RAT-5, rukojeť je naprosto stejná a delší čepel posouvá těžiště dopředu. Při držení za rukojeť je těžiště na ukazováku, na choilu padá nůž na zadek. Kdyby bylo těžiště na choilu, dodalo by to větší pádnosti sekům a o poznání lepší obratnosti při práci.
Tvar nože připomíná klasický kuchyňák a ukazuje se, že léty prověřené tvary jsou u pracovních nožů výborná volba. Sedmipalcová krysa se s chutí zhostila všeho, co jsem po ní chtěl. Kuchyňské práce, řezání, sekání, štípání s pomocí bucharu, všechno na jedničku, leckdy s hvězdičkou. Ikdyž, sekání možná za dvě, nůž se dobře zakusuje do materiálu, měkké syrové dřevo jde dobře, ale na suché, tvrdé dřevo, jsou seky méně pádné, než by se hodilo. A stejně jako RAT-5 je lépe jistit úchop provázkem, rukojeť má trochu snahu vyklouznout.
Za pochvalu stojí odolnost ostří, tvrdé dřevo ani vepřové kosti ho nedokázali poškodit ani náznakem. Čepel se plynule zužuje ke špičce a to svádí k domněnce, že špička nebude tolik odolná. Musím říct, že to není pravda, prudké bodání do dřeva a následné páčení do stran s čepelí a špičkou ani nepohlo, rány bucharem při štípání taky ne. Čepel má tendenci při páčení trochu se prohnout a pružit, ale když si na průhyb zvyknete, zjistíte, že čepeli se dá věřit a že je dost houževnatá, aby snesla velkou zátěž bez prasknutí nebo jiného poškození.
RAT-7 v kuchyni válí, leckterý kuchyňák by mohl závidět.
Ekvivalentem RAT-7 je řada nožů, konkurence je v tomhle segmentu veliká. Například Camillus BK-7, nůž podobného určení, z podobné uhlíkové oceli a podobné konstrukce i tvaru. Už se sice kvůli zániku společnosti Camillus nevyrábí, ale proslýchá se, že jsou zájemci o značku, takže kdoví, třeba se ještě dočkáme. Nožů BK-7 se pěkných pár těší přízni uživatelů. Určitě to nejsou ve své kategorii špatné nože, ale RATky bych zařadil „o patro výše“ hned z několika důvodů. Na rozdíl od BK-7 najdeme u Ontaria lepší, vyrovnanou kvalitu zpracování, rukojeť není tak „humpolácká“ a masívní a s RATkou se lépe pracuje díky jistějšímu úchopu. Bytelnější BK-7 nepatrně lépe seká, ale RAT-7 zase lépe řeže a i se lépe ovládá. Celkově se dá považovat RAT-7 za univerzálněji a lépe použitelný, než konkurent od Camillusu.
Legendární Fallkniven A1 je stejně jako ostatní Fallkniveny špičkový nůž a je velice těžké najít mu sobě rovného protivníka. Myslím, že RAT-7 obstojí v tomhle souboji se ctí, někde zaostává, jinde je lepší a celkově jsou si oba nože stejně dobrými a důstojnými soupeři. Doména Fallknivenu je sekání. Oba nože jsou prakticky stejně dlouhé, Fallkniven má čepel o milimetr širší, tj. 6 mm oproti 5 mm u krysy. A ten milimetřík navíc samozřejmě přidá i nějaký ten gram navíc a když připočteme lépe umístěné těžiště a typický, pekelně jedovatý konvex a la Fallkniven, pak si odvodíme výsledek srovnání. Očekávání se naplnilo, Fallkniven je lepší „sekáč“ a čím tvrdší a houževnatější materiál sekáme, tím je rozdíl větší. V řezání měkčích materiálů, jako je např. zpracování zvěře nebo masa, jsou si oba nože rovny, snad jen houževnaté šlachy, chrupavky apod. jdou Švédovi o poznání lépe. RATka zase lépe krájí křehčí věci, jako je zelenina, cibule, tvrdé ovoce jako jsou jablka, melouny atd. Je to stejné, jako u menších soukmenovců, plochá čepel s ostrou fasetou je na tom lépe, než tlustý konvex švédských nožů. Snadnost broušení a údržba ostří, to je disciplína, ve které jasně vede Ontario, uhlíková ocel se ve srovnání s VG10 daleko lépe opracovává a brousí, ikdyž zrovna VG10 patří mezi výborné nerezovky, které se ostří relativně snadno.
Ka-Bar USMC Fighting and Utility je nůž, který je živou legendou a vývojově je mnohem starší, než RAT-7. Nízký šavlový brus samozřejmě neřeže tak dobře a ochotně, jako plochý RAT, odstup je zřetelný. Můj upravený Ka-Bar řeže o dost lépe, než originál, ale odstup od RATek je pořád dost zřetelný. Na sekání je Ka-Bar taky trochu v nevýhodě kvůli nižší hmotnosti a větší ochotě RATky pronikat do dřeva. Pokud jde o ostří a jeho údržbu, pak jsou na tom oba nože dost podobně. Obě čepele jsou ze stejného materiálu, tedy 1095, Ka-Bar deklaruje menší tvrdost (55-57 HRC), než RAT (57-59 HRC). V praxi je to ale nepostřehnutelný rozdíl při broušení, ostří drží markantně lépe RAT.
Porcování vepřového na gril zvládne RTAK II hravě, kosti zvládne levou zadní.
Obrovský RTAK II je nůž, před kterým se stromy snad samy kácejí už při vytažení z pouzdra. Starému RTAKu vyčítali nedobré nabroušení z výroby, nepravidelný výbrus a určité nepohodlí při držení a práci, u RTAK II je to vše minulost. Je ostrý jak čili paprička nejdrsnější odrůdy, drží se ve velké ruce výtečně a jistě. Zpracování a výbrus je jak ze žurnálu. Pětimilimetrová tloušťka čepele neklade zbytečně velký odpor při pronikání materiálem a díky délce a z toho plynoucí hmotnosti a tedy i hybnosti jsou účinky seků neuvěřitelné. Ať už sekáme nebo štípeme bucharem, můžeme jet naplno a beze strachu o čepel a ostří, ani při velké razanci seků i do suchého tvrdého dřeva jsem nezaznamenal jediný zoubek nebo deformaci čepele. Určitě někteří registrovali zlomenou čepel RTAKu II u polského uživatele prezentovanou na polských IT stránkách o nožích, ale opravdu si neumím představit, co s tím majitel dělal, že to dokázal.
Řezání je na tak velký nůž celkem pohodlné a účinné. Jakkoliv úchylně bude vypadat
RTAK II třeba v kuchyni, svou práci udělá. Na svou velikost je relativně lehký a choil, v tomto případě opravdu nezbytný, práci výrazně usnadňuje.
Nad jednou věcí jsem se trochu pozastavil, při sekání vší silou je občas cítit jakési vlnění čepele. Jde o zvyk, časem mi to ani nepřišlo a když noži důvěřujete, přestanete to vnímat.
Obří RTAK II si snadno poradí i se starou tvrdou souškou.
Jediný nůž, který jsem měl v ruce a snese srovnání s RTAK II je Browning Crowell Barker.
Je sice o fous kratší, ale díky perfektnímu zpracování a vyvážení a skvělému konvexu dýchá RTAKu při sekání na záda. Browning je na druhou stranu přece jen všestrannější, třeba cibuli s ním nejen dobře nakrájíte, ale i oloupete, což by s obřím RTAKem byl čirý masochismus.
Zpracováním je na tom excelentně tvarovaný Browning o něco lépe, ale není to proto, že by byl RTAK odfláklý. Je to prostě proto, že Browning je vyjímečně precizně vyrobený.
Protože jsou to téměř jediné nože své kategorie na trhu, rozhodli jsme se s Gerem, že vypracujeme srovnávací test obou obrů. Už teď můžu říct, že to byl hodně vyrovnaný boj a že RTAK II i Browning Crowell Barker jsou vynikající nože hodné naší pozornosti.
Tak jen vybrat podle libosti a můžete vyrazit třeba na kraj světa.
Co říci na závěr? Nože Ontario RAT jsou od pohledu vynikající pracanti a jsem rád, že po tom, co mi všechny prošly rukama, nemusím svůj názor měnit. Jsou stavěné tak, aby snesly tvrdou zátěž, ale nejsou to žádné ingoty, příjemně se drží, dobře se ovládají a výborně řežou. Výrobce zvolil i dobré materiály, u podobných nožů je uhlíková ocel výhodou pro svou řezivost a snadné broušení v jakýchkoliv podmínkách a také čímkoliv, třeba hladkým oblázkem z potoka. Micarta na rukojetích je také vynikající materiál, vydrží vše a nepůsobí tak sterilně, jako hojně rozšířené plasty. Epoxidové ochrany na čepelích určitě časem slezou, ale zatím se drží statečně, mnohem lépe než původní fosfátování.
Jestli si můžu dovolit trochu subjektivního dojmu, pak musím říct, že ač jsou RATky v podstatě fabrické pracovní nástroje, mají duši a snadno si vás získají. Čím víc je používáte, tím intenzivněji se to projevuje. Nejsou to nože, které by stály o výstavku ve vitríně.
Takže, jestli chcete dekoraci nad krb, kupte si něco zdobného, blýskavého, to není místo pro šedé krysí eminence. Jestli ale chcete opravdu funkční a prvotřídní vercajk, pak jsem přesvědčen, že zklamaní RATkami rozhodně nebudete, ať pořídíte kteroukoliv z nich.